Odlet z Vladivostoku. Vidíme starý terminál, na který jsme přiletěli před dvěma lety (foto: Palo).
SOUTH KOREA
22. 6. Seoul
Budeme už jen jeden let od domova. Pro mě je to čtvrtá návštěva tohoto města. Byla jsem tu jednou na dovolené a dvakrát na návštěvě u mých kamarádů Radima a Verči, kteří zde kdysi studovali korejštinu. Ze Soulu jsem si pamatovala to, že tu nikdo neumí anglicky, ale všichni všechno radši odkývnou, než aby přiznali, že nerozumí nebo že nevědí. Takže v praxi to je tak, že když se člověk ptá, jestli tudy vede cesta někam, tak Korejci mu řeknou, že ano, i když to není vůbec pravda.
Odlet z Vladivostoku. Vidíme starý terminál, na
který jsme přiletěli před dvěma lety (foto: Palo).
Letušky Asiany (foto: Palo).
foto: Věrka
Nějaké letiště po cestě (foto: Palo).
Proč letět přímo, když to jde obletět:-)
Přistání v Soulu.
Vítejte v Jižní Koreji.
Precizní Korea. Úklidový personál na toaletách má své foto.
Toalety na letišti (foto: Věrka).
Setkání s Adámkem, který doletěl hodinu po nás.
Přílety do Soulu.
A jsme zase kompletní.
Brusliště na letišti Incheon (foto: Věrka).
Nákup lístků na metro.
Metro je tu velké.
Z levého kroužku se potřebujeme dostat přes prostřední na ten napravo.
Metro (foto: Věrka).
foto: Věrka
Každý Jihokorejec sleduje v metru něco na telefonu.
foto: Věrka
Óoooooo! (foto: Věrka)
Automaty na pití.
Přestupujeme.
foto: Věrka
Náš hotel.
Pokoj kluků (foto: Věrka).
Vana jako bazén.
Kam Adámek později hupnul...
Můj a Věrky pokoj (foto: Věrka).
foto: Věrka
Taky jsme měly bazén:-)
Večeře (foto: Věrka)
23. 6. Všechno jednou končí...
...i naše cesta. Probouzíme se do posledního
společného dne.
Domů se vracíme nejnovější linkou ČSA, která zahájila provoz tento měsíc. A tak
jsme na tuto pýchu mého někdejšího zaměstnavatele zvědaví. Já osobně držím ČSA
všechny palce, aby se ztracený lesk a sláva této společnosti staly opět
realitou.
Odchod z pokojů.
Posnídáme v hotelu.
Půjčovna deštníků před hotelem.
A balič deštníků.
Nedělní ráno na soulské ulici.
foto: Věrka
Korejská Zero.
Věrka nám rozpočítala, kdo komu co dluží a kolik komu dát.
Odjezd na letiště.
Nejčastější slovo používané Korejci je: "óóóóóó!!!!"
Jela s námi metrem letuška Koreanu (foto: Věrka).
Seoul - Prague (OK 191) 12:35-16:30
/ Airbus A330 (OK-YBA)
Odbavení letu ČSA na Incheonu (foto: Adámek).
Let byl plný. Na nule.
Adámek to tam vyrazil řešit.
Kulturní vložka na Incheonu (foto: Věrka)
Měli jsme pro všechny případy vyřízené povolení na jump seat.
Díky kterému nás odbavili na sedadla 6A, 6B, 6C a 6D. Problém je, že v A330 ČSA
žádná šestá řada není. Je tam řada číslo 1 a pak hned 7.
Máme palubky na řadu, která neexistuje a tak máme pochybnosti, jestli opravdu
poletíme.
On nás ten smích za chvíli přejde.
Věrku taky.
Takže boardujeme.
foto: Věrka
A nastoupíme do letadla a samozřejmě zjistíme, co víme, že žádná šestá řada v
letadle není. Takže si zase vystoupíme a řešíme vzniklou situaci, protože v
letadle není jediné volné místo.
Po asi patnácti nekonečných minutách jsme díky skvělé posádce, která nám dala k
dispozici svoje crew rest místa, vpuštěni do letadla.
Dokud nebudeme ve vzduchu, neuvěřím, že opravdu letíme.
I Věrce se dost ulevilo.
V ekonomické třídě se dává cestujícím praktická taštička.
Snack.
Museli jsme si dát víno, po tom nerváku v gate.
Večeře.
A letíme zpátky přes Bajkal. Tady jsme byli před pár dny.
Bajkal seshora (foto: Palo).
Věrce trochu otrnulo.
Adámek řekl, že když ho odbavili na jump seat, tak poletí obráceně.
Večeře před přistáním. Vynikající.
Věrka si vyrobila temnou komoru.
Někoho jsme po cestě míjeli (foto: Palo).
Malebná česká krajina:-) (foto: Palo)
foto: Palo
Měli jsme pěkný vyhlídkáč nad Prahou (foto: Palo).
foto: Palo
Adámek měl v Praze speciální uvítání.
Tento Kit Kat Věrka vezla až z Astany. Přežil vše.
A jsme doma!
Tak zase příště!
Během dvou týdnů na cestě jsme nabrali obrovské množství zážitků a dojmů, které jsme v myšlenkách zpracovávali ještě dlouho po návratu. Ověřili jsme si, že se nám spolu výborně cestuje, jsme sehraní, doplňujeme se, můžeme se na sebe spolehnout a prostě nám to spolu pěkně klape. A to je základem každé cesty. Cesta na sebezajímavější místo světě by byla zabitá, pokud by si spolucestující nesedli. A to není náš případ.