2016_Kyrgyzstan3

My posts are my personal views. They do not represent the views of my company / Příspěvky na tomto webu jsou pouze mé osobní názory.

www.yirina.net

Třetí část trip reportu z Kyrgyzstánu. První, která zahrnuje cestu, pobyt ve městě Osh a výlet do rezervace Toktogul, je k vidění TADY. V další části pobytu jsme byli v Bishkeku a poté vyjeli k jezeru Issik Kul, fotky ZDE. Celé jezero jsme objeli dokola a vrátili se do Bishkeku, odkud jsme odletěli do Tashkentu.

Issyk Kul, přesun z Cholpon Aty do Karakolu.

Pátek 16. 9. 2016

Přenocovali jsme v dovolenkovém resortu v Bosteri, které už bylo úplně vylidněné. Sezóna skončila týden před naším příjezdem. Mně se ty "exteriéry" vylidněného resortu líbily více, než kdyby tam bylo plno. Ale jednou bych se tam ráda podívala i v sezóně.

Palo před svou rezidencí.

A já před naší s Věrkou.

Vyrážíme na snídani do restaurace Admirál, která tu jako jediná ještě funguje.

Menu. Šašlik ke snídani nechceme, tak se nás zeptali, co chceme. Řekli jsme že vajíčka, párky a bliny. Tak nám je udělali.

Dobrou chuť!

Snídaně nade vše.

Moje bliny s tvarohem.

Mňam.

Sčot.

Až sem přijedeme příště, tak si dáme některý z těchto výletů.

Po snídani jsem si udělala svojí kávu 2v1 do svého termo hrnku co vozím sebou a vyrazili jsme na procházku na pláž.

Bosteri, Issyk Kul.

Zapomenutí turisté.

Bosteri, Issyk Kul.

Otužilá paní.

Bosteri, Issyk Kul.

Túčínka 22 na vojenském cvičení. Bosteri, Issyk Kul.

Si tak člověk courá po pláži a nad hlavou mu létá toto. Tomu říkám zájezd all inclusiv.

Palo to samozřejmě také fotil. Jo, vím, že tam mám nějaký prach na chipu foťáku.

Palo & two Tu two two.

Čas na cígo.

Paní se stále vystavuje.

Za námi se procházel kyrgyzský pán.

Tak jsme si s ním popovídali. Je tu u syna, který pracuje na stavbě a je inženýr. Pán žije v Bishkeku.

Ale neříkejte!

A budeme si psát!

Dal mi adresu, ať mu pošleme společné foto.

Bosteri, Issyk Kul.

Bosteri, Issyk Kul. Foto: Věrka

Šli jsme se podívat na to Čertovo kolo.

Vlezli jsme si do kabinky, že se v ní vyfotíme. A nějaký aktivní pán na nás začal z pláže hlasitě volat, že to kolo nejezdí. Tak to by jsme si asi nevšimli:-)

Bosteri, Issyk Kul.

Ceny za svezení. Na místní poměry nic moc laciného. Výška kola je 76 metrů, jedno kolo jede 17-20 minut.

Klouzačka v plné kráse.

Bosteri, Issyk Kul.

Areál hotelu Delfín de luxe. Tam budeme příště bydlet:-)

I bazén mají.

Bosteri, Issyk Kul.

Tady by to šlo.

Jdeme zpět, zabalit se a vyrazit dál.

Dvě paní si mysleli, že je Věrka místní, tak se jí ptaly, jestli je tu něco otevřeného.

Ne není, vše je zavřené. Jenom Admirál ještě aspoň vaří.

Bosteri, Issyk Kul.

Můj a Věrky pokoj.

Příslušenství.

Balíme, popojedeme.

Bosteri, Issyk Kul.

Cholpon Ata, Issyk Kul.

Jedeme se podívat ještě na ty vrtulníky ze včera.

Cholpon Ata, Issyk Kul.

Cholpon Ata, Issyk Kul. Foto: Palo

Cholpon Ata, Issyk Kul.

Dojeli jsme zpět na stadion, kde se konaly Kočovnické hry. Vlajky účastníků.

I česká. Obráceně. Ani jsem nevěděla, že u nás máme nějaké kočovníky. Foto: Palo

Hlídají to tam vojáci, ale stadion je už opuštěný, hry skončily.

Tato kyrgyzská rodina se tam fotila starým mobilem s tlačítky. Tak jsem jim nabídla, že je tím vyfotím, ať jsou tam všichni. Tak to byli rádi. A hned říkali, že si je mám taky vyfotit na svůj foťák, ať mám fotku hezké kyrgyzské rodiny. A to tedy mám:-)

Budova stadiónu.

Tady se hraje.

Tady se kouká.

A tady se fandí.

Na hrách byl i Steven Seagal.

Cholpon Ata, Issyk Kul

Cholpon Ata, Issyk Kul.

Cholpon Ata, Issyk Kul

Palo nemohl překousnout tu obrácenou českou vlajku. Tak jsme řekli těm vojákům výše, že jim to opravíme, protože je to přece ostuda.

Dole byla dřív, než se vzpamatovali.

Ale nezmohli se na víc, než jen na udivené koukání na to, co se to děje.

Cholpon Ata, Issyk Kul

A už je to správně.

Hurá.

A jede nahoru.

Čest zachráněna!

Krása.

Reklama na hry.

Turkish tu má také reklamu, hry sponzoruje.

Pojedeme do Karakolu, kde budeme dneska spát. Je to jiný Karakol, než co byl u Toktogulu. Tento je u Issyk Kulu. Musíme si nakoupit něco na cestu.

Tak copak mají tento týden v akci?

Něco vybereme.

Vozíky jako u nás v Kauflandu.

Drogérie.

Poslední novinky tu sice nemají, ale jinak výběr docela slušný.

Trvanlivé pečivo.

Čokoláda Kazachstán. A pak už na mě naběhli, že fotit čokolády se nesmí a musela jsem foťák schovat.

Venku se fotit může. Děkujeme.

Se Zero Colou se po Kyrgyzstánu na pár dní rozloučím, páč v Uzbekistánu ji neměli. Vůbec.

A vyjíždíme, směr Karakol.

Issyk Kul.

Costa Brava je Španělsku, ne?

Reklama na korejskou kavárnu.

Issyk Kul.

Na billboardech jsou po celém Kyrgyzstánu výsledky Kočovnických her.

Issyk Kul.

Issyk Kul. Nad horami probíhala nějaká bouře.

Issyk Kul.

Kombajn zelený.

Kombajn červený.

Rozvážka funguje.

Issyk Kul.

Ovce spí.

Issyk Kul.

Na nákup s koněm.

Vysloužilá zastávka.

Issyk Kul.

Zase ten billboard.

Issyk Kul.

Tohle auto také jede spíš silou vůle.

Issyk Kul.

Karakol. Issyk Kul.

Karakol. Issyk Kul.Ruční sběr brambor. Foto: Věrka

Karakol. Dojeli jsme k letišti. Tedy k někdejšímu letišti, aktuálně není v provozu. Má zkratku ICAO UCFP, IATA zkratku oficiálně nemá, ale tak nějak si tam interně v ruskojazyčném okolí používali označení KPŽ (КПЖ). Už tam několik let nic nelétá. Loni tam prý přistál nějaký speciál s lidmi ze Světové banky a jednali o možných investicích do letiště, ale výsledek není znám. Letiště se kdysi jmenovalo Przhevalsk Airport a to do roku 1992. Létaly sem pravidelné linky z Bishkeku, Jalal Abadu a Oshe, vše skončilo v roce 1991. Letiště vzniklo v roce 1940, ale aktuální ranvej a terminál byly postaveny až v roce 1978-1979. Od roku 2011 má status mezinárodní, V prosinci 2011 tu přistál první mezinárodní let a to společnost SCAT z Almaty. Operoval to An24 a podle plánu to měl létat 2x týdně až do března 2012, ale asi na to pak už nedošlo, protože podle většiny zdrojů skončily pravidelné lety v roce 2011. Na netu jsem vyčetla zprávy z roku 2012, podle kterých se plánovalo obnovení letů do Bishkeku, Jalal Abadu a Oshe a také mezinárodní lety do Omsku a Novosibirsku.

Letiště na Google maps.

Historické foto z roku 2011 z prvního letu Almaty - Karakol. Kolik jich pak ještě letělo a jestli vůbec nějaké, to je otázka.

Aktuální foto. Cedule "Vítáme let Almaty - Karakol" tu stále je. Od roku 2011.

Mají tady sochu pána, co vypadá jako Stalin.

On to možná ten Stalin bude?

Karakol. Issyk Kul.

Bývalý terminál, který sloužil do roku 1991.

Tady už cestující dlouho nebyli.

Ghost Airport. Foto: Palo

Ghost Airport. Mapa uvnitř terminálu přes sklo. Foto: Palo

Ghost Airport.

Tak jsme tam načuhovali přes plot, jestli by se tam nedalo nějak dostat.

A jak jsme tam nakukovali, tak se tam ukázal nějaký pán a co prý chceme. Tak jsme mu řekli, odkud jsme, co jsme a že nás to letiště zajímá a jestli by nebylo možné se tam podívat. Pán se ptal, kolik nás je a jestli máme místo v autě. Pak nám nabídl, že si sedne k nám do auta a po areálu se s námi projede. Tak to jsme samozřejmě brali!

Mají tu stará letadla.

Další. Pán nás prosil, aby jsme ty fotky nikde neukazovali, že se za ta stará letadla stydí a že to není dobře, aby se to někde ukazovalo. Tak jsem mu říkala, že naopak, že to je chlouba a rarita, že to tam mají a že to je už vzácné a lidi že to zajímá. Tak snad se nezlobí, že jsem ty fotky zveřejnila. Ale má to dokumentační hodnotu, to se nedá nic dělat.

Ghost Airport Karakol.

Ghost Airport Karakol. Foto: Palo

Ghost Airport Karakol. Budova novějšího terminálu, který odbavoval cestující z Almaty v roce 2011.

Ghost Airport Karakol.

A pak, že prý se projedeme po dráze. Že zrovna nic přilétat nebude, tak můžeme:-)

A jedeme.

Ghost Airport Karakol.

Ghost Airport. Foto: Palo

Ghost Airport Karakol. Pán nám vyprávěl o historii letiště a o tom, že by rádi, kdyby znova začalo fungovat. Ale že na to nejsou peníze.

Z letiště se jedeme ubytovat do hotelu, kde budeme spát poslední dvě noci v Kyrgyzstánu.

Měli jsme třílůžkový pokoj, ale dali nám apartmá LUX, protože bylo po sezóně a před sezónou a v hotelu skoro nikdo nebyl.

Přišla nějaká slečna v zajímavých botách.

Uvedli nás do pokoje.

Apartmá. Obývák s rozkládací sedačkou je Pala.

V ložnici složíme hlavy my s Věrkou.

Máme tu i kosmetický stolek.

Příslušenství.

Konferenční sál. Tady se dá chytit wifi. V pokoji moc nešla.

Mapa Karakolu v recepci.

Hotel z venku.

Vyrazíme ještě zpět do města. Karakol. Issyk Kul.

Karakol. Issyk Kul.

Zpět v hotelu. Aby jsme nemuseli chodit na net do zasedací místnosti, daly Palovi paní v recepci wifi až do pokoje.

A dobrou noc.

Karakol a okolí.

Sobota 17. 9. 2016

Dnešní den strávíme v Karakolu a okolí.

Začínáme snídaní, která je v ceně ubytování. Nic moc, ale za ty peníze, co nás ubytování stálo, je to vlastně luxusní.

Pečivo s máslem a se sýrem.

A kaše. Ta byla moc dobrá.

Vyrážíme ke kaňonu Altyn Arashyn.

Nejdříve se musíme prodrat stádem ovcí.

Karakol.

Karakol.

Karakol.

Karakol.

Karakol. Tady jsme snad potkali nejvíc turistů vůbec, za celý pobyt v Kyrgyzstánu.

Karakol.

V zatáčce se objevilo oranžové auto. Říkali jsme si, co to bude.

Vypadalo to jako hybrid vojenského auta a autobusu.

A ono to tak bylo! Horský bus pro turisty! Vesele nám mávali.

Tak čau. My jdeme pěšky.

Karakol.

A další auto jelo kolem. Naložené dřívím.

Přes ty šutry mu to dost nadskakovalo.

Až pán zastavil a šel si to radši zkontrolovat.

A za ním vyběhlo stádo koňů a krav. A jako pasáci byli malí kluci.

Koně jsou nádherní. Anabel by srdce zaplesalo.

Když to proti vám vyběhne, tak je to opravdu skvělý zážitek.

Karakol.

Následovaly krávy. Ty vypadaly trošku divoce a už jsem se rozhlížela, kam budu utíkat, jestli mě začne nějaká pronásledovat. Foto: Palo

Když musíš, tak musíš. Foto: Palo

Kolik těm klukům tak může být let?

Karakol.

Karakol. Foto: Palo

Karakol.

Terénní auto je tu nezbytnost.

Po procházce nám vyhládlo, takže jdeme na odpolední oběd.

Restaurace se zahrádkou.

Karakol.

KMají tu wifi, takže se hned připojíme. Wifi tu mají skoro v každé restauraci.

Karakol.

Věrky jídlo.

Karakol.

Moje jídlo.

Takže dobrou chuť.

Na zdraví.

Palo si dal i dezert.

Karakol.

Prostředí moc hezké.

Karakol.

Z restaurace jsme zamířili do ZOO.

Malý Karakol má i malou ZOO.

Věrka platí vstupné z Králíka.

Moc lidí tam s námi není.

Vlk.

Kůň Převalský! Toho známe, ten bydlí i u nás v Tróji!

Nějaká laň či lama co to je.

Dům v sousedství ZOO.

Asi vybydlený.

Mládež vyrazila také do ZOO.

Chudák méďa. Jen tam apaticky ležel. Když jsme prošli kolem, tak jen zvednul hlavu a zase si ležel dál. Toho mi bylo moc líto.

Chudák malej.

Jak by se mu žilo krásně v okolních lesích.

Lev jedl něco, co před chvílí asi ještě běhalo.

Karakol - ZOO.

Kočička.

Nedráždit.

Evropská laň.

Opice.

Školačka.

Karakol.

Místní cestovka. Mají tu i jurty, ve kterých lze spát jako v hotelu. Tak jsme se šli podívat.

Karakol.

Terénní bus.

Rozcestí.

Jurty pro turisty.

Karakol - Jurtový camp.

Hezké, ale já bych stejně dala přednost teplé posteli.

Co nás ale zaujalo, byla tato nabídka. Jedná se o let vrtulníkem do hor, kde člověk pobude 3 dny. To bych úplně nemusela, stačilo by letět tam a zpátky. To dělají také, za 400 USD (http://turkestan.biz/en/prices-and-sevices/helicopter-ride/). Pořád na to myslím.

Ceník z recepce hotelu Intour Karakol. My jsme měli cenu přes Booking.com.

Poslední den v Kyrgyzstánu. Odjezd z Issyk Kulu na letiště do Bishkeku.

Neděle 18. 9. 2016

Ráno se vydáme na cestu do Bishkeku, odkud večer odletíme do Uzbekistánu.

Dobré ráno. Balíme se a v 8:00 odjíždíme.

Cesta která nás čeká.

Palo za východu slunce.

Cestujeme relativně na lehko.

Ještě se zastavíme v Karakolu u Čertova kola.

Pozdravíme pana prezidenta Kyrgyzstánu. To je velký sympaťák.

Pozor děti.

A jedeme podél jižního pobřeží Issyk Kulu zpět do hlavního města.

Policajti.

Issyk Kul - jižní pobřeží

Issyk Kul - jižní pobřeží.

Issyk Kul - jižní pobřeží.

.
Kůň přes cestu.

Issyk Kul - jižní pobřeží.

Nahoře sedí nějaký pán!

Issyk Kul - jižní pobřeží.

Město duchů - Balykchy.

Tady si otevřeme obchod. Balykchy.

Balykchy.

Necháváme Issyk Kul za námi a míříme na Bishkek.

Cesta Issyk Kul - Bishkek.

Cesta Issyk Kul - Bishkek. Opět projíždíme přes nějakou bránu, kde však nikoho není.

Cesta Issyk Kul - Bishkek.

A stavíme na oběd opět v té výtečné muslimské restauraci.

Nesmí se tu alkohol a čoudit. To nám zas tak nevadí.

Opět mají širokou nabídku čerstvého jídla.

To zas bude dilema, co si dát.

Šašlik? Za méně než 3 USD?

Vybrat si, je opravdu složité.

Cesta Issyk Kul - Bishkek.

Máme vybráno.

Když si na to vzpomenu, tak se mi sbíhají sliny.

Cesta Issyk Kul - Bishkek.

Je tu i wifi, takže čteme zprávy. V New Yorku bouchla nějaká bomba. Doma by mě to zajímalo, tady mi to přišlo naprosto vzdálené a z jiného světa.

Jak načuhuje, divizna.

Palo si dá po jídle cígo, my posedíme.

Cesta Issyk Kul - Bishkek.

Potřebovala jsem se nechat vyfotit, protože nám říkali, že možná bude fotka na přechodu Uzbekistán/Turkmenistán potřeba. Všichni si je vezli z domova, já na to zapomněla. Tak mě vyfotili v nějakém fotolabu u silnice.

Ceny fotografií. Čtyři kousky něco málo přes 1 USD. Asi 30 Kč. Ve Fotolabu na Zličíně jsem onehdá platila asi 160 Kč.

Ještě se mě ptali, jestli tak chci přidělat kostým, jestli to mám jako na práci. Ne, nemám. Nakonec jsme ty fotky ani nepotřebovali, ale ony se neztratí.

Cesta Issyk Kul - Bishkek.

A dojeli jsme do Bishkeku. Míříme na letiště. Respektive, za letiště. Na obhlídku, co tam kde mají. Třeba Tristara tam mají.

Za plotem samý skvost, ale bojíme se, aby nás tam někdo nechytil a nebyly z toho problémy.

Túčínko! Za stromy.

No jo no, to by byla podívaná, dostat se za ten plot.

Ale bohužel, jen takto. Nechceme provokovat.

Ten plot je dost výmluvný.

Když tak řekneme, že jsme zabloudili. A ty foťáky u sebe máme, protože jsme turisté co hledají cestu na letiště.

Nakonec to balíme a jedeme radši pryč.

Cesta na letiště vede skrz krávy.

Letiště Manas před námi.

Toto není svatební auto. On totiž zrovna přiletěl let s poutníky z hadže a příbuzní přijeli své přiletivší slavnostně uvítat. Spousta příbuzných. Takže zablokovali celý prostor před letištní halou a policisté prostě cestu k letišti uzavřeli. Tak jsem tam šla a vysvětlovala jim, že tam máme vracet auto z půjčovny a že nemáme jak, domluvit se s pronajímatelem, že stojíme někde na silnici před letištěm. Se mnou tam na ně anglicky křičel pilot od posádky, která přijela taxíkem a kterou tam nechtěli taky pustit a řekli jim, že mají jít pěšky. Nakonec jsme je já a pilot přesvědčili a nechali naše dvě auta projet. Ostatní měli smůlu a šli i se zavazadly pěšky.

Vyklízíme auto, ve kterém jsme byli 7 dní. Už není tak čisté, jako když nám ho tu předávali.

Před letištěm je narváno. Poutníci vycházejí a rodinní příslušníci je vítají.

Letiště Bishkek.

Letiště Bishkek. Prodrali jsme se do odletové části, která je naštěstí v prvním patře.

A pozorovala jsem tu vítací scénu z prvního patra. Policisté ani nic nenamítali, když jsem si to fotila.

Některé poutnice dostaly i květiny.

Letiště Bishkek.

Začaly se vynášet koberce.

Natáčelo se kamerou.

Letiště Bishkek.

Koberce tam začali pánové rozkládat po parkovišti.

Jsem čekala, co se bude dít. Ale nedělo se nic, pak je zase zabalili.

Letiště Bishkek.

Už to balej. Nelítá to. Musej autem.

A pomodlíme se.

A je konec. Rozešli se do svých domovů a letiště zase osiřelo.

Tak si dáme v letištní kavárně kávu. A wifi.

Letiště Bishkek.

A začal se odbavovat náš let. Postával tam jeden pán, co po nás pokukoval. Přišel ke mě a ptá se mě rusky: "Letíte prosím do Taškentu?" Tak mu rusky říkám: "DA". A on mě sjel pohledem od hlavy až k patě a okamžitě odpověděl: "Vy jste cizinka? Tak to nic...". Tak jsem se tak jako trošku urazila, že na základě mého akcentu ve slově DA jde odhalit, že ruština není mým rodným jazykem. Nakonec se zjistilo, že pán byl řídící letového provozu z letiště a potřeboval poslat své manželce, která je v Taškentu, nějaké dokumenty. Když jsme si pak začali povídat, tak jsem se ho ptala, jestli mluvím tak špatně, že když řeknu DA, tak je každému jasné, že nejsem odtamtud. Tak mě uklidňoval, že ne, že to poznal podle toho, že jsem se usmívala a že místní ženy se neusmívají, ale já mu to nevěřím, to už nezachránil.

Letiště Bishkek.

Aeroflot tu vykoupil všechen prostor pro reklamu.

Letiště Bishkek.

Letiště Bishkek. Naše letadlo se chystá.

Letiště Bishkek.

Letiště Bishkek. Magnety na lednici. Ne na mojí. Já je nesbírám.

Letiště Bishkek.

Nastupujeme.

Na tuhle společnost jsem se moc těšila. Nakonec to bylo velké zklamání.

Letiště Bishkek.

Odlétáme z Kyrgyzstánu do Uzbekistánu.

Let Bishkek - Tashkent Koupili jsme si letenky na společnost Air Kyrgyzstan. Cena one way letenky byla 2 800 CZK. Dělala jsem to přes web společnosti (www.air.kg), který je bohužel jen v ruském jazyce, což je škoda, protože to omezí spoustu lidí. Další trošku nepohodlnou věcí je to, že letenky jde koupit až tak nejdříve 2 měsíce před odletem, což je trochu sázka do loterie, jestli lety budou nebo ne. No, ono je sázka do loterie i to, jestli to vůbec poletí, protože mají celá dvě letadla a když se jim jedno někde rozbije, tak se dost špatně shání náhradní, že. Nicméně jsme to riskli a koupili. Letenka přišla ihned, peníze mi na kartě zablokovali a pak strhli někde v Krasnojarsku v Rusku, zajímavé.

Odjíždíme z Kyrgyzstánu a já doufám, že jsem tu nebyla naposled. Kyrgyzstán je skvělá země, zatím nezkažená turistickým ruchem. Přesto (a nebo proto) jsou Kyrgyzové vůči návštěvníkům velmi milí a upřímně přátelští a bezelstní. Je to okořeněno troškou zvědavosti na ty cizince, občas si člověka prohlížejí jako zvířátko v ZOO, ale vždycky s úsměvem, v pozitivním smyslu a s dobrými úmysly. V porovnání s Uzbekistánem a Turkmenistánem, kam jsme jeli po Kyrgyzstánu, byl vztah místních k nám trošku jiný. V druhých dvou zemích na nás byli také moc milí, ale člověk tam cítí takovou drobnou nianci, nenazvala bych to nedůvěrou, ale spíš ostražitostí. To je asi způsobeno tím, že Uzbekistán a Turkmenistán jsou mnohem více policejními státy a asi tam nějaká ta paranoia vůči všemu cizímu funguje i díky tomu. V tomhle smyslu je Kyrgyzstán úplně pohodový, i když jeho obyvatelé jsou na tom ze všech těchto zemí ekonomicky nejhůře. Nebudí to ale vůbec zdání, že by je to nějak trápilo, že jinde se mají lépe. Můj dojem byl, že jsou tak nějak smíření s tím co mají a berou to jako hotovou věc. Kyrgyzstán byl po dlouhé době zemí, kde nebyly na každém kroku billboardy s reklamami na půjčky a auta na leasing, jako je to třeba v Rusku nebo Kazachstánu. Asi tam banky nemají moc úspěšný úvěrový trh. Jestli je to mentalitou Kyrgyzů, že si nepůjčují od cizích nebo banky vědí, že jim v případě neplacení není co vzít, netuším.

V Kyrgyzstánu se jde téměř všude domluvit rusky (potkali jsme za celou dobu jednu paní, co neuměla). Kromě Bishkeku, je to tam bez ruštiny dost těžké a chápu, že západní cizinci se můžou cítit omezeni (kromě těch, kteří to berou jako dobrodružství a legraci). Když tam pojedou Češi bez znalosti ruštiny, tak se naučí aspoň číst azbuku a nějak tam přežijí, on ten slovanský jazyk je přeci jen dost podobný. Věrka i Palo, kteří jsou ruštinou nepolíbení, už pěkně čtou a když na nás někdo mluvil, tak docela rozuměli. Na Issyk Kulu jsme potkali Brita, kterého jsme shodou okolností potkali i předtím v Oshi. Ten si nedokázal přečíst ani jídelní lístek a měl problém si objednat večeři. Ono se člověku nic nestane, když mu přinesou jiné jídlo, než si představoval, ale pokud je potřeba řešit něco důležitého, nastává problém. Cizinců a turistů tam moc není (jsou tam samozřejmě, ale ne tolik, kolik je člověk zvyklý odjinud), nejvíc jsme jich potkali v Karakolu, kde se věnovali pěší horské turistice. Koupání na Issyk Kulu je pak doménou ruských a kazašských turistů, ale ti nám tak nějak splynou s místními. Skupiny ze západu si sebou vozí lokálního průvodce, vzhledem k té jazykové bariéře.

Co se týče služeb, jsou na dobré úrovni, středoasijská pohostinnost nahradí ten materiální nedostatek, ale ani tak si není na co stěžovat. Všechna ubytování, kde jsme spali, byla sice jednoduchá a prostá, ale čistá. V téměř každé kavárně, restauraci a hotelu je wifi. Jediný nedostatek, který jako turista vidím, je v kultuře toalet. V hotelech a moderních restauracích jsou toalety západního typu, ale všude jinde jsou jen klasické turecké, jak my říkáme bezkontaktní. Když jsem jedli někde v restauraci po cestě a poslali nás na toaletu do těchto zařízení, tak jsem jsem to po pár pokusech vzdala. Ten zápach je nepřekonatelný a nezačít zvracet je dost těžké. Proto jsme pak radši používali pro tyto účely přírodu.
Ceny jsou na naše poměry velmi nízké, občas jsem si říkala, jestli je to možné, že šašlik stojí něco přes dva dolary. Jak to asi musí vnímat návštěvníci ze západní Evropy, zvyklí na úplně jinou cenovou úroveň? Nebo třeba takoví Norové? Ti se tam musí úplně zbláznit radostí.

Jinak je Kyrgyzstán překrásná země, přírodou, lidmi, vším. Výhodou je, že se tam dá dopravit za velmi slušné peníze. Co vím, tak třeba Pegasus létá přes Istanbul a letenka se dá v nějakých akcích koupit i za 5-6 000 Kč, to samé, když má akce Turkish, ten jsem viděla asi za 7 000 Kč. Ubytování jsou k dispozici na Booking.com, většinou jsme spali tak za 10-15 USD na noc na osobu (kromě Oshe, tam jsme si vzali dražší hotel). Víza nejsou potřeba, vnitrostátní letenky jsou také za pakatel (přelet Osh-Bishkek za 25 USD).
Co se týče bezpečnosti, neměli jsme během celého pobytu pocit, že by jsme se necítili bezpečně, nikdo po nás nechtěl žádné úplatky, ani se nepokoušeli nás nějak oblbnout jen proto, že jsme cizinci.
Jestli chcete zajímavou dovolenou, při které můžete střídat aktivity ve smyslu cestování po horách, koupání, městský život, tak je to to pravé. K tomu je ten bonus, že je to za velmi nízké ceny i na naše poměry. Já doufám, že se tam ještě někdy vrátím, minimálně na nějaký koupácký odpočinek do Bosteri.

www.yirina.net