Měli jsme možnost, zakončit naší kazašskou cestu v Almatě a odletět domů odsud. Jenže jsme se chtěli projet jejich moderním vysokorychlostním vlakem Talgo a tak jsme si koupili zpáteční letenky z Astany, kam jsme se z Almaty rozhodli dopravit právě Talgem. Z Almaty do Astany to jede 13,5 hodiny, přes noc. Což je trochu škoda, protože člověk nic nevidí.

Jízdenky jsme kupovali přes web Tickets.kz. V prodeji jsou až asi 40 dní před odjezdem, ale vše jde pěkně pohodlně zarezervovat a zaplatit z domova. Talgo mezi Almatou a Astanou nabízí následující třídy cestování:
1. vagón - Lux Talgo (kupé po dvou, ale jen s umyvadlem) - cena: 13 820 KZT
2. vagón - Lux Talgo (kupé po dvou, ale jen s umyvadlem) - cena: 13 820 KZT
3. vagón - Lux Talgo Grand Class (kupé do dvou, s toaletou a sprchou) - cena: 18 824 KZT
4. vagón - Kupe Talgo Grand class ((kupé po dvou, ale jen s umyvadlem) - cena: 18 824 KZT
5. - 22. vagón - Kupe Talgo (kupé po čtyřech, příslušenství společné na chodbě) - cena: 10 057 KZT
Zaplatili jsme to českou platební kartou a za pár okamžiků byla jízdenka v mailu. Knihovat jde v angličtině, ale doklad samotný je jen v ruštině a kazaštině. Vlak pokračuje z Astany až do Petropavlovsku, na severu Kazachstánu. Na úseku Almaty - Astana má dvě zastávky, jednu v Sary Šaganu (10 minut), která vychází krátce před půlnocí a druhou v Karagandě (16 minut) krátce po čtvrté hodině ráno.

Web v anglické verzi je celkem vtipný. Už na úvodní obrazovce se člověk dozví, že si může koupit jízdenky ONLILNE a pak může přeskočit fronty na SATION.

Koupili jsme si místa 1 a 2 ve vagónu č. 3 ve First class Talgo Grand Class za 18 824 KZT, čili cca 1 200 Kč.

Pro zajímavost jsem se podívala na ceny 4. září, to je cca dva týdny do odjezdu. A ceny se zvedly o 10 000 KZT, což je 645 Kč. Takže určitě nečekat a jízdenky koupit hned, jak naskočí do systému.
 

Vagóny č. 1 a 2 mají kupé také po dvou, ale jen s umyvadlem. Jízdenky jsou levnější, cca za 900 Kč.

Vagóny 5 - 22 mají kupé po čtyřech. Cena 670 Kč. Tak to už mi nepřijde takový rozdíl, proti tomu dvoulůžkovému.  Vagón č. 4 je záhadný, protože podle plánku na webu má kupé po dvou a jen umyvadlo, ale prodává se za cenu toho se sprchovým koutem.

16. 9. 2017

 ALMATY - ASTANA

Odjíždíme z nádraží Almaty 2. Odjezd je v 17:21, ale chceme být na nádraží včas.

Večer před odjezdem už je takový oddychový, před cestou zpět do Astany.

 Chtěli jsme si pustit nějaké video na pc na Streamu, ale nešlo to...

 Byt ve kterém jsme bydleli byl pohodlný a levný.

 Snídaně a kafe do postele.

 Přeci nepůjde do rychlovlaku zmačkaný!

 Žehlící prkno jsme našli až poté, co bylo vyžehleno.

 Pravidla pro hosty. Když inzerují na Booking.com tak by asi bylo dobré, mít to i anglicky.

 To jsme za tři noci zkonzumovali.

 Opouštíme byt. Klíče máme nechat ve schránce.

 Tak snad je našli.

 Na nádraží je to asi kilometr. Chceme si chytit taxi, ale žádné nejede.

 Tak se vydáme směrem k nádraží a nakonec jsme tam došli pěšky a ještě se prošli.

 Info pro turisty.

 Nakupujeme na cestu.

 Inzerce.

 A jsme u nádraží.

 Viděli jsme přistávat nějakého Jakouše.

 Mohli jsme letět letadlem za méně peněz, ale chtěli jsme rychlovlak.

 Na nádraží jsme včas, tak si ještě posedíme.

 Kazašky.

 Příprava na dokumentaci.

 Nádraží.

 Teplota, která mi úplně vyhovuje.

 Odjezdy vlaků. Náš je druhý shora.

 Zajdeme na jídlo do nádražní kantýny. Ta byla sice prostá, ale čistá a voňavá.

 Dobrou chuť.

 Jídlo bylo vynikající.

 Peníze nerozměňujeme!

 Vkusné slánky a pepřenky a cukřenky tam měli.

 Prodej na perónu.

 Jdeme se naboardovat.

 Nastupujeme.

 U každého vozu jsou průvodčí.

 Běhali jsme po perónu a fotili vše, nikdo s tím neměl žádný problém.

 Takže nastupujeme.

 Máme první kupé, takže poslední.

 Vlak vyjel na čas.

 Teplá i studená voda v chodbě.

 Naše kupé.

 Během dne jsou tam dvě sedačky. Ty se na noc sklopí a vytvoří se dvě postele.

 Součástí kupé je příslušenství.

 Kupé se otvírá speciální kartou.

 Dírkovanou kartou.

 Wifi funguje. Ale jen na železniční intranet, s informacemi o vlaku.

 Musíme vše zdokumentovat.

 Haló? Jak se řekne kazašsky haló?

 Zavazadla jsme si uložili nahoru do odkládacího prostoru k tomu určenému.

 Průvodčí nám přinesl "palubní vstupenky".

 Výhled z okna. Vyjíždíme z Almaty.

 Míjíme nějaké letiště.

 Jdeme na průzkum do jídelního vozu. Ten zavírá v deset hodin večer.

 Když jsem byla v Kazachstánu poprvé v roce 2008, všude byly nápisy Kazachstan 2030. Ptali jsme se, co to znamená a vysvětlili nám, že to je plán prezidenta Nazarbajeva, který v něm slibuje Kazachům, že se v roce 2030 budou mít všichni děsně dobře. Tak to asi o 20 let odsunuli.

 Menu ve vlaku. Připomínám, že 1000 KZT je asi 60 CZK.

 Menu mají i anglicky.

 Já si dala Boršč.

 Rosťa dortík.

 Výborné to bylo.

 Si tam sami naúčtovali spropitné.

 A jdeme spát. Průvodčí nám přišel složit postel.

 Dostali jsme povlečení a peřiny, vše čisté a vyprané.

 Se západem slunce jsme se uložili a za drncání vlaku usnuli.

17. 9. 2017

 ASTANA

 Nařídili jsme si budíka na hodinu před plánovaným příjezdem do Astany. Přijeli jsme s lehkým zpožděním.

 Astana!

 Ani tady nebyl žádný problém s focením.

 Přímo na nádraží je i hotel. Kvalitu jsme neviděli.

 Business salonek.

 Nádražní hala.

 Jdeme do restaurace na snídani.

 Opět pěkná a čistá kantýna s dobrým levným jídlem.

 Opět Boršč. Vynikající.

 Salát Cézar asi za 50 Kč.

 Dobré ráno.

 V restauraci platí mnoho zákazů.

 Třeba sem nesmí velbloudi, jeleni nebo sloni.

 Fotky místních kapsářů. To by u nás narazilo na zákon na ochranu osobnosti. V Kazachstánu si zachovali v tomto smyslu zdravý rozum.

 Na poslední noc máme zajištěno ubytování, ale bude k dispozici až kolem poledne. Protože je brzo ráno, dáváme si zavazadla do úschovny na nádraží a vyrazíme na procházku do města.

 Když chce člověk do nádražní budovy, musí projít rentgeny, jestli u sebe nemá třeba zbraň. A za bezpečnostní kontrolou mají střelnici. Proč ne.

 To by si mohli otevřít ještě třeba na letišti.

 Před nádražím je opět upoutávka na ukončené Expo.

 Zpět v Astaně. Chvíli jme přemýšleli, jestli jet do města taxíkem nebo autobusem, ale protože jsme měli dost času, zvolili jsme variantu busu.

 Ty stojí před nádražím. Zeptali jsme se nějaké paní, jaké číslo jede do centra. To nám řekla, tak jsme si bus našli a vyrazili.

 Cena jízdenky asi 5 Kč.

 
Video report z cesty Talgem.

Cesta rychlovlakem Talgo byla zajímavou zkušeností. Měli jsme koupenou "první třídu", která stojí asi polovinu průměrného učitelského platu v Kazachstánu, ale i tak tam s námi v našem voze Kazaši jeli. Možná mají vládní zaměstnanci dojíždějící do Astany nějaké slevy. Pro nás to bylo hezké, ale nic zázračného. Vlak nějak extra rychle nejel, ptali jsme se průvodčího a jezdí to nejvíce asi 160 km za hodinu, páč sice vlak by jel rychleji, ale ta trať by to nějak nezvládla. Když si vezmu, že letenka se dá koupit levněji, než jízdenka do této první třídy, tak se divím, že tím někdo jezdí s výjimkou těch, kteří to mají nějak zvýhodněné nebo to chtějí zkusit.

Já jsem za ten zážitek a zkušenost ráda, ale příště asi spíš poletíme.