Hardware

Počítač + monitor
Co se týče technického vybavení, před pár týdny jsem se vrátila po mnoha letech z notebooku na "pevný" počítač. Ačkoliv jsem měla poslední notebook teprve asi rok, vzhledem k tomu, že jsem chtěla větší monitor a rozhodla jsem se, že si doma udělám pracovní koutek, kam se se svojí agendou odsunu od jídelního stolu, tak jsem si koupila klasické PC. Vím, že jsem si mohla připojit jenom monitor k notebooku, ale ten jsem si nechala jako záložní a pořídila si komplet nový počítač. Takže počítač mám značky Acer, monitor Samsung, úhlopříčka 24. Celé to přetáhnout z notebooku, včetně toho, jak ten počítač připojit k wifi, byla docela challenge. Ale naučila jsem se aspoň spoustu věcí. Ono si hodně lidí myslí, že jsem nějak extra počítačově schopná, ale to jen tak vypadá.
Všechno, co pro web tvořím, ať už textový obsah, loga, úpravy fotek nebo samotné publikování online, dělám tedy na tomto stolním počítači.

Telefon
Samozřejmě k tomu, co tu píšu používám často telefon. Buď s ním přes den něco vyfotím nebo (a to nejčastěji) si dělám přes den print screeny toho, co mě kde na internetu zaujme nebo si to tam rovnou ukládám na FB do zaáložky "uložit příspěvek" což je úplně nejlepší funkce, protože si vše pročítám až později, když se dostanu doma k PC. Aktuálně mám telefon Samsung Galaxy A5 2016, se kterým jsem nejspokojenější, ze všech telefonů, co jsem kdy měla. Když tedy pominu Nokii 5110 s výměnnými předními barevnými kryty a pak Nokii vyklápěcí Včko (model si nepamatuji), ale to byla jiná doba. Před tímto Samsungem jsem měla asi rok a půl Iphone 5S, ale s tím jsem nikdy nenašla společnou řeč, mně ten Apple systém nevyhovuje, nerozumím mu a neumím s ním pracovat.
U současného telefonu jsem se bála, jestli to už nebude moc "pádlo", ale není. Velikost je úplně super a to nemám nějak extra velké ruce. Displej má proti Iphonu 5S krásně veliký a ostrý. Tuhle mi dal nějaký cestující Iphone 5 do ruky, ať si tam přečtu kód rezervace, tak jsem na to koukala s pobavením, jak si člověk rychle navykne na změnu. Iphone mi přišel děsně pidi a říkala jsem si, jak jsem na to mohla tak vůbec koukat. Díky velikosti telefonu, jsem úplně přestala používat tablet, který jsem si kupovala taky někdy v loňském roce. Ale ten už mi nenabízí nic, co nemám na telefonu a je vlastně i velikostně méně komfortní. Telefon má krásný veliký displej, ale pořád to není velký krám, co by se nikam nevešel. Navíc moc oceňuji, že vydrží nabitý až dva dny, což u Iphonu nehrozilo a když jsem šla někam večer po práci, tak už jsem si musela přes den dobíjet, protože prostě nevydržel. Navíc se nabije na 100% baterie za méně než hodinu.

Tenhle telefon byla nejlepší volba. Když jsem ho pořizovala já, stál asi 11 000 Kč, teď už je snad i za 7 000 Kč, co jsem tak koukala.

Foťák + objektivy
Kompakt.
Do doby, než jsem si pořídila telefon Samsung, jsem vždycky nosila v kabelce malý kompakt (vlastně ho tam mám pořád). Poslední cca rok jsem měla Nikon Coolpix S6600. Ten jsem si vybrala proto, že má wifi připojení a výklopný displej. Protože často fotíme fotky typu selfie a natáčela jsem s ním i videa z cestování, tak jsem ten výklopný displej chtěla. Jenže, od té doby, co mám telefon Samsung Galaxy, tak jsem ho prakticky vůbec nepoužila. On totiž ten telefon fotí stejně nebo ještě líp, než ten foťák. Na druhou stranu, je super praktický, pro svojí velikost. Když totiž někde vytáhne člověk zrcadlovku, tak to budí pozornost, kterou třeba zrovna nepotřebuje, než když fotí takovým malým foťákem, nad kterým např. strážci letišť mávnou rukou a řeknou si, že je to nějaká bláznivá turistka, co si fotí něco do dovolenkového alba. Navíc ho má člověk pořád v kapse a do tří vteřin může použít a nic důležitého neuteče, což prostě o zrcadlovce říct nejde. Zatím si ho nechávám, snad ještě najde využití, asi s ním budu na cestách točit videa.

Stál asi necelých 5 000 Kč, dneska už se asi ani neprodává.

Odfotila jsem s ním cestu kolem světa v roce 2015, tudíž svou práci udělal.

Zrcadlovka.
Někdy loni jsem se rozhodla, že si pořídím i zrcadlovku. Fotím si kosmetiku a další věci a tak jsem si řekla, že to zkusím. Že jí sebou určitě nebudu vozit na cesty, protože je to moc velké a těžké a já nerada tahám velké a těžké věci. No, od té doby jsem byla v Dubaji a v Londýně a pokaždé jsem ji sebou vezla:-) Já focení vůbec, ale vůbec nerozumím, všechno fotím na automat a tak jsem chtěla nějaký levnější přístroj, protože určitě nebudu využívat ani 1/10 toho, co to umí. Vybrala jsem si starší variantu Nikon D5100, který se díky existenci novějších modelů, z řady 5XXX,  prodával za dobrou cenu. Stál tenkrát nějak lehce pod patnáct tisíc korun, včetně setového objektivu 18-55 mm. No, jenže ten objektiv mi upadl na dlažbu a od té doby to v něm chrastí jak v krabičce lentilek, takže s tím už nefotím.
Jak jsem předpokládala, vše fotím na ten automat, někdo mi říká, že to je škoda, asi ano, ale já už nemám čas, se učit ještě toto. Možná až nějaký čas mít budu, tak se na to podívám, co by s tím vše šlo, ale teď na nějaké samostudium bohužel nemám už absolutně žádnou kapacitu.
Ono to opravdu fotí o moc lépe, než ten kompakt, ale tahat to v kabelce každý den, nejde. Nechci chodit s nějakou fotobrašnou, jak turisti na letišti, kteří letí na dovolenou a mají všichni skoro stejnou fotobrašničku, kterou navíc člověk musí pořád hlídat, aby ji někde nezapomněl. Tady se mi to ani nelíbí vzhledově, protože to vypadá moc outdoorově a já mám na outdoorový styl úplnou averzi, tudíž pořád řeším, v čem to mám přenášet. Zatím mám na něj takovou malou kosmetickou taštičku, do které se mi vejde i s jedním objektivem, ale budu to muset nějak vymyslet trvale. Proč se nevyrábí nějaké elegantní kabelky na zrcadlovky pro ženy? 
A ještě taková perlička, já neumím zavřít jen jedno oko, prostě mi to nejde, tak do toho koukám vždycky oběma a občas se mi lidi kolem smějí. Ale já za to nemůžu.
 

Cena těla asi 10 000 Kč, nevím, jestli se ještě prodává, je to starší model.

K foťáku jsem si postupně koupila objektivy. Nejsem žádný profi fotograf, takže do objektivů nechci a nemůžu investovat desetitisíce a stačí mi základní kusy.
Když pominu ten setový objektiv, který jsem rozbila pádem na dlažbu, mám aktuálně čtyři:
Tamron 18-200mm - univerzální, který mám na takové to focení akcí typu inaugurační let Airbusu A380 do Prahy nebo oslavy doma či v práci. Taky ho mám zavedený jako cestovní, pro jeho univerzálnost. Jediné co mi na něm vadí, je to, že se špatně nasazuje, oproti těm nikoňáckým s ním vždycky zápasím, než zapadne, kam má.

18-200 mm - cena cca 5 500 Kč.
 

Diář
Diář já používám snad od jakživa. První jsem měla asi někdy ve 12-ti letech a od té doby jsou se mnou permanentně. Samozřejmě využívám i elektronické poznámky a na telefonu koukám často na kalendář, do kterého si tu a tam něco zapíši, ale to hlavní a nejdůležitější, mám vždy ve svém diáři, bez kterého si neumím své fungování vůbec představit. Poslední roky (asi 15) jsem používala diář formátu A5. Měla jsem asi 5 let diář Filofax, krásný, červený. Loni jsem přešla na menší verzi, protože přeci jen, je to praktičtější na nošení v kabelce. Zůstala jsem u značky Filofax, ale vybrala si menší. Není to ani A6, ale je to extra formát, pojmenovaný jako personal. Jmenuje se Saffiano a samozřejmě jsem zůstala i u červené barvy. On není úplně levný, stojí 1 200 Kč, ale to je jen prvotní investice, poté si stačí dokupovat každý rok náplně, které stojí cca 200-300 Kč a mají širokou nabídku jejich variant. Diář je moc krásný a já si do něj moc ráda zapisuji:-) Třeba to, když si přečtu, že společnosti XY začne létat tehdy a tehdy z AAA do BBB. A pak si to v den, kdy je to aktuální, najdu na webu nebo sociální síti společnosti, stáhnu fotky a zpracuji.  

Filofax, Saffiano. Cena 1 200 Kč.

Software

Editace webu
Microsoft Front Page 2003
Samotný tento text píši a tvořím v tomto prehistorickém programu, nyní už 13 let starém (od poslední verze). Jenže, já jsem nic lepšího a jednoduššího nenašla, v čem by se mi to dělalo lépe. HTML kódy neumím a používat takové ty šablony na blogy nechci. O důvodech proč, jsem se rozepsala v rubrice O mně. Front Page je úžasně jednoduchý a já se jen modlím, aby byl kompatibilní s dalšími verzemi Windows, které budou přicházet nebo co bude místo Windows následovat. Protože pokud nebude, tak jsem namydlená a celý tento web by asi skončil. Zkoušela jsem používat nástupce Front Page, což byl Expression Web, ale ten už byl složitý a celý web se mi v něm úplně rozsypal. Tenkrát mě zachránil Foxx, který mi tento Front Page ještě znova sehnal a já ty instalační soubory nyní uchovávám a zálohuji jako největší poklad, co mám. Celé to funguje jako úplně obyčejný textový editor, do kterého jen píši a vkládám obrázky. Viz print screen.

Píši a edituji text jako třeba v běžném Wordu.
 

Editace a organizace fotek
ACDSee 10 Photo Manager
Tento program je taky jaksi už trochu starší a vyběhlý model, ale žádná pozdější verze už nebyla tak krásně "čistá" a jednoduchá. Tenhle program používám na organizaci fotek, jejich přesouvání mezi složkami, zmenšování, hromadné zmenšování, přejmenovávání, vyřezávání a i na samotné prohlížení fotek (nejen pro web). Vedle Front Page 2003 je to druhý nejlepší program ever, bez kterého bych se těžko obešla.

ACDSee 10 Photo Manager

PhotoImpact X3 (Corel)
V tomto programu dělám všechny možné úpravy fotek, včetně retuší atd. Taky v něm vyrábím loga a titulky, například to, co je v záhlaví této stránky. Asi bych na něj potřebovala nějaký kurz, abych se naučila využívat vše co umí, ale na takové úrovni asi pracovat nikdy nebudu a na to, co potřebuji, mi výborně stačí. Stál asi 20 USD a to je super cena, proti všelijakým Photoshopům atd. Navíc licence umožňuje, mít ho na více počítačích, tudíž ho mám i na notebooku.

PhotoImpact X3 (Corel)

Malování
Klasická součást Windows. Používám ho na ukládání print screenů. Je to rychlé a jednoduché. Dělám s tím print screeny z videí, map, celých webů a podobně.

Malování. Všichni známe.

 

Obsah webu

Obsah webu si tvořím sama, z toho, co se kolem mě děje a co mě zajímá. Já velmi ráda píši, což je asi patrné. Moc mě to baví a je to pro mě určitý druh relaxace. I když, někdy jsem měla těch trip reportů už plné zuby. Když jsem prohlížela z loňské cesty kolem světa snad kolem 6 000 fotek, které jsem musela všechny projít, rozdělit, vytřídit, seřadit atd., pak k tomu dopsat texty, tak už jsem toho měla opravdu dost. Jenže po pár dnech už jsem zase datlila něco nového:-) Navíc je pro mě moc zajímavé si zpětně prohlížet trip reporty nebo fotky z akcí, které se konaly před pár lety. Člověk spoustu drobností zapomene a jen díky fotkám, pro něj zůstanou uchovány. Já mám na webu všechno přehledně seřazené a cokoliv potřebuji, si díky tomu zpětně lehce dohledám.


Rusko a příspěvky z ruskojazyčného prostředí.
Občas někdo řeší, buď přede mnou nebo se mi to donese, že tu pořád jsou nějaké informace z Ruska. No ano, jsou a budou. Učím se rusky, protože mám ten jazyk ráda a nejen kvůli tomu, sleduji dennodenně ruská média a blogy. To je nejlepší způsob, jak se učit a udržovat si cizí jazyk živý. Druhý důvod je ten, že je na ruskojazyčném internetu prostě spousta zajímavých věcí a lidí. Respektive pro mě zajímavých. Mě zajímá, co se děje a odehrává v Moskvě, na Sibiři, na Dálném východě nebo v Centrální Asii. Bohužel těchto informací je u nás žalostně málo (kromě těch o politice) a samozřejmě ty z lokálních médií jsou logicky nejlepší a nejaktuálnější. Co se týče letecké dopravy, je to asi jediná možnost, jak si udržovat přehled, co tam kde létá a co se děje v "našem" leteckém světě. A tak překládání těchto informací je pro mě spojením příjemného s užitečným. Obsahově je to pro mě zajímavé, baví mě to psaní jako takové a ještě si udržují a zlepšuji ruštinu.    
Nejsem žádný politický pro-ruský agent, politika mě víceméně nezajímá (ale zajímá mě, čím který prezident lítá, to zas ano).
 

Jazyk, přepisy, žargon, forma a styl.
Když píši, často řeším otázku přepisu místopisných názvů a vím, že to tu mívám různě, ale s tím se nedá nic dělat. Tuhle jsem psala něco o tom, že společnost začne létat do Benátek. V jedné větě jsem použila označení Benátky i Venice, protože mi to tak prostě znělo lépe. A dělám to tak schválně a vědomě, i když to není správně. Prostě podle citu, jak se mi to jeví v konkrétním případě lépe. Někdy mě ty české verze názvů tak bijí do očí, že radši nechám ty anglické. Co se týče přepisů názvů z ruštiny, je to ten samý problém a tak to řeším také případ od případu, jak se mi to v daném případě líbí víc. Napíši samozřejmě Čeljabinsk, to se mi zdá lepší než Chelyabinsk, ale zase na druhou stranu nemůžu překousnout Šymkent a píšu zásadně Shymkent. Petrohrad píši česky, protože Saint Petesrburg by mě také bil v českém textu do očí. U Kyjeva/Kieva nebo Tokya/Tokia píšu, jak mi to vyjde v kontextu obsahu, to samé s Zurichem/Curychem. Píši stát Kuwait, ale když je něco kuvajtské, tak to píšu v české verzi. Taky někdy použiji ranvej, jindy runway, tuhle jsem vytvořila i runvej :-) Sukhoi a Suchoj jak kdy.

Občas používám při psaní výrazy jako páč, anžto. Ano, není to spisovné, ale mně se ta slova líbí. Toto není žádné seriózní zpravodajské médium, ale osobní web a blog a kde jinde, by si toto mohl člověk dovolit používat, než na tomto formátu. A samozřejmě já vím, že slovo směroplatný neexistuje, ale to je jistá forma mého humoru a kdo mě zná, tak to ví. Ono se to týká více výrazů, které jsou opravdu spojeny s tím, že je asi jinak vnímá čtenář, který mě osobně zná, než ten, kdo mě jen čte. My se mezi sebou často bavíme hláškami z českých filmů, zejména z trilogie Slunce, seno a to, co používáme denně ve verbální komunikaci mezi kamarády a nikdo se nad tím nepozastavuje, může působit v psaném projevu pro člověka, který mě nezná, asi zvláštně a nemusí pochopit ten podtext. Když tady občas napíšu nějaký jakoby dramatický nadpis k novince nebo aktualitě, tak to může znít podivně, ale kdo mě zná osobně, tak to úplně chápe, že je to ironie nebo sarkasmus. Nebo obojí. Ze spousty věcí si dělám legraci a jsou myšleny s nadsázkou, ale to právě může pochopit jen ten, s kým se známe živě. Ti ostatní si musí (oprávněně), ťukat na čelo.
To, že v textu běžně používám náš pracovní letecký žargon (včetně toho, který jsme si upravili sami, jako letenice, Deltice apod), je schválně. To je jazyk, který mě denně obklopuje a je součástí mého života a projevu.
 

Feedback, reakce.
Primárně tento web píši pro své okolí a lidi kolem mě, které osobně znám a vídám. Ale když je to veřejně na internetu, dostává se to i mimo tento okruh. Tu a tam mi proto přijde mail od čtenáře, který náhodně tento web najde a napíše mi. Zatím přišly samé pozitivní reakce, ještě mi nikdo nenapsal, že jsem úplně blbá a podobně. I když nemám iluze o tom, že toto se jednou nestane. Za ty pozitivní reakce jsem moc ráda, velmi mě těší a vždy se snažím každému kdo si najde čas a napíše mi, odpovědět.
No a pak jsou tu lidi, kteří mi sice nenapíší, ale letiště je malé a mně se to, co říkají donese. Sice trochu nechápu, proč, když je ten web nebaví nebo se jim nelíbí, ho vůbec sledují, ale na druhou stranu vím, že s tím nic neudělám. Samozřejmě že ti, kteří mají sledování a následné kritizování cizích webů jako denní chleba a asi i formu terapie jejich osobní nespokojenosti a neschopnosti, sami žádný web nebo blog neprovozují, aby se člověk mohl podívat, jak by to dělali oni. Zato ale naprosto přesně vědí, co je špatně na těch webech, co dělají jiní a mají potřebu to neustále vykřikovat do světa, aniž by se jich někdo ptal. Já nad tím tak nějak mávám rukou a neřeším to. Tuhle jsem se ale už musela hořce smát. Na to, že někdo kritizuje to, co jsem tu napsala, jsem si zvykla a počítám s tím. Ale že někdo kritizuje to, že jsem tu něco nenapsala, tak to pro mě byla novinka. Já nevím, ale uvědomují si někteří, že soukromé weby a blogy nejsou žádná veřejnoprávní služba a jejich autor si může psát (a nebo nepsat) naprosto svobodně, o čem chce (v mezích zákonů) a nebo nechce?  

Sdílení, web hosting, doména. 

Doménu a web hosting mám zaregistrované u společnosti Wedos. Vybrala jsem si jednoduše Yirinu a doménu .net, protože se mi to líbí víc, než .cz. Platím to jednou ročně, doména stojí nějak kolem 200 Kč a neomezený velikostní prostor na hostingu cca 380 Kč. Každý rok mi pošlou fakturu, tu zaplatím a tím to pouštím z hlavy. Nikdy jsem s tím neměla žádné problémy, hosting dobře funguje, nepamatuji si, že by mi někdy stránky nešly. K nahrávání updatu a souborů na web přes ftp používám program zvaný FileZilla, který je zadarmo.

FileZilla pro přenos dat na hosting.

Mám svůj web moc ráda, dělám ho proto, že mě to baví a přináší mi to možnost, vybít svojí kreativitu. Někdy mám víc chuť něco psát, tak se více rozepíši, jindy mám chuť si tvořit nějaké grafické věci, tak si třeba vytvořím nějaká loga do budoucna do zásoby. Je to super způsob, jak odpočívám, při čemž se učím nové věci, udržuji přehled, rozšiřuji obzory a také se díky tomu seznámím a potkám s novými lidmi. Asi to není vhodná zábava pro každého, ale já jsem zrovna typ s kombinací schopností a vlastností, které si přímo říkají o to, aby člověk něco takového provozoval.
Blogy jako takové jsou na ústupu, dopředu se derou nové formáty zábavy, videa na youtube, Snapchaty atd. Facebook je prý pro mladší generaci už mrtvý a za opicemi. Já už to ani nestíhám sledovat, ale myslím, že moje generace a starší, bude i nadále spíše sledovat spíše tyto "starší" formy médií. Já proto ani moc o nějakou vysokou návštěvnost webu nestojím, protože čím více se to bude držet jen v rámci naší komunity, tím otevřeněji si můžu dovolit psát. Na druhou stranu, když píšu někam na letiště, že tam jedeme a jestli by nás tam nepustili na prohlídku, tak pošlu odkaz na web a oni mají reference, že nejsem žádný blázen. Tedy blázen jako opravdický blázen, ve smyslu nebezpečný cvok nebo provokatér.

Jsem ráda, že svůj web mám a jestli to někdo rád čte a přináší mu to nějaké zajímavé informace, tak jsem ráda o to víc.

www.yirina.net